ITglosa: Kapesní vzpomínky

Dnes bude náš glosátor Michal Rada nostalgický a zavzpomíná na kapesní počítače v dobách ještě před iPhonem. Ano, i takové doby byly a v kapsách technických machrů se nosily chytré krabičky i tenkrát.

Nedávno jsem se potkal s člověkem, kterého jsem víc jak patnáct let neviděl. Znali jsme se tehdy jako ajtý novináři, dnes už jsme oba někde jinde, ale dá se bez nadsázky říct, že tehdy jsme patřili i mezi novináři ke geekům. Trochu jsme si zavzpomínali na tehdejší časy i na tehdejší techniku. Už tenkrát jsme byli líní a pohodlní a nechtělo se nám v brašnách tahat těžké a neforemné notebooky, takže už tenkrát jsme chtěli kapesní stroje.

Měl jsem leccos, od Atari Portfolio (tehdy bombastický kapesní mininotebook s MS-DOSem na kterém běžel dokonce Norton Commander a celé to šlapalo na 2 tužkové baterky), přes různé komunikátory od Nokie z řad 9xxx, přes kapesní handheldy s klávesnicí a dnes už neznámou odnoží Windows CE, až po palmtopy. V mé kapse pořád byl nějaký takový přístrojek, samozřejmě většinou s klávesnicí, protože tehdejším penem (předchůdce stylusu) se na soudobých softwarových klávesnicích psalo opravdu jen za trest.

Ano, kapesní počítače byly i před iPhony a telefony s Androidem. Když opomenu Psiony, které mě nikdy nijak neoslovily, ani dnes už nevím proč, tak existovaly třeba takové kousky jako Nokia 9000 sice s monochromatickým displejem, ale se skvělou klávesnicí. A měly různé klienty, takže třeba si takhle sedíte v hospodě a kolega vám volá, že chcípl server s databází pro Novinky.cz, jestli byste nemohl hned narychlo přijet se na to podívat. Tak si objednáte pivo, přihlásíte se z mobilu s klávesnicí k serveru, otočíte ho a tradá. To ani dneska prakticky nejde, nebo vy jste snad na moderních mobilních telefonech se softwarovou klávesnicí zkoušeli zadávat příkazy Linuxu? Připomínám, že hovoříme o konci devadesátých letech, jo o období před Facebookem, kdy vrcholem komunikace geeků stále byly, byť webové, BBS. Byla to doba Kecárny, Xchatu a mimochodem jednoho českého prvenství v podobě online kalendáře na Atlasu.

Zavzpomínal jsem si na to, co všechno již tehdy kapesní asistenti, ať už samostatně pracující jako handheldy či jako mobilní telefony (říkalo se jim komunikátory) uměly. Psal jsem článek, dorazil na místo, z kapsy vyndal krabičku, odklopil displej, napsal článek a hned ho odeslal editorovi. Paráda. Ani dnešní novináři to nemají s pouze dotykovým displejem tak jednoduché.

Připomněl jsem si tuhle dobu, když jsme nedávno jeli metrem, já měl svůj iPhone v kapse a před sebou jen bezdrátovou klávesnici. Takže si představte magora, kterej má v metru na kolenou jen klávesnici, která evidentně není k ničemu připojená, protože jsem měl mobil v kapse, lidi se na mě prý dívali, jako kdybych se zbláznil a jen si hrál na to, že mám počítač. Skvělý pocit. Ano i dnes píšu na kapesním zařízení, i když pravda ne už tak kompaktním. Mám mobil vložený do stojánku, který je u externí klávesnice, nebo ho dokonce ani nevyndávám z kapsy a mám klávesnici jen připojenou. Ta klávesnice i ten mobil jsou hezčí, déle vydrží, pracuje se na nich pohodlně, přesto si nemůžu odpustit nostalgický povzdech nad kapesními PDA dvacet let starými. Samozřejmě, měl bych dodat, že tehdy jsem ještě viděl, jinak bych je nemohl ovládat. Zase na druhou stranu, dnes můžu díky hlasovému výstupu pracovat bez displeje a šokovat lidi v metru.

S nostalgií v oku přeje krásný týden Michal Rada.

 

Autor: Michal Rada